Psychologie mandal: namalujte si cestu do středu vaší mysli.

Vývoj lidské psýché je nerozlučně spjat s kruhy. Slovo „mandala“ pochází ze staroindického jazyka Sanskritu a můžeme jej volně přeložit jako kruh.

V případě mandal ale kruh značí mnohem víc než pouhý tvar. Kruhové vzory mandal jsou vyjádřením celistvosti života, po níž touží všechny lidské bytosti. Mandaly nám připomínají, že jejich tvůrci – lidé – jsou nedílnou součástí širšího Celku – Kosmu neboli Universa. Podstatu mandal vystihuje výrok na stránkách brněnského Centra Mandala:

„Mandala je prostorem, kde se setkávají kultury, náboženství, staletí i věda a umění v jednom prostoru. Je to nadkulturní symbol jednoty a celistvosti.“

II. Mandaly ve východních kulturách

Ve východních kulturách jsou mandaly vnímány jako mocné spirituální symboly, které umožňují hluboké vhledy do vědomí. Z tohoto důvodu se na Východě vždy využívaly jako pomůcky pro meditaci a vizualizaci (viz níž).

• Indické jantry jako příklad posvátné geometrie

Jantry jsou geometrickými symboly hinduistických božstev. V širším významu je ale samozřejmě lze chápat jako vyobrazení kvalit těchto božství, tedy kreativních kvalit Přírody. Osobitostí janter je, že ve svých vyobrazeních vždy využívají geometrické tvary. Tradiční kruhový tvar mandal je v případě jantry navíc doplněn hranatým orámováním.

Jantry mají hluboký spirituální význam. Vznikly totiž jako pokus indických jogínů o geometrické zachycení struktury Kosmu[1]. V tomto směru je asi nejznámější Shri Yantra (šrí jantra, jantra nejvyšší vládkyně). Kromě toho, že jde o symbol hinduistické bohyně Tripurasundari, je Shri Yantra také velice působivým příkladem posvátné geometrie. Tato mandala je tvořena skupinou vzájemně se proplétajících trojúhelníků, které směrují nahoru a dolů a společně utvářejí dokonalou rovnováhu mužského a ženského principu v Kosmu. Všechny trojúhelníky se sbíhají v ústředním bodu (bindu), který symbolizuje jednotu stvoření.

• Mandaly jako nástroje pro meditaci

Indické jantry – ale i jiné mandaly – se dodnes využívají jako účinná pomůcka pro meditaci, vizualizaci nebo zkrátka pro navození větší vnímavosti. Právě Shri Yantra je jednou z oblíbených meditačních a vizualizačních pomůcek. Přesný postup, jak meditovat s pomocí Šrí Jantry, si můžete přečíst na stránkách centra Deepaka Chopry.

I bez přesnějších znalostí symboliky mandal a janter je ale můžete využít pro meditaci nebo vizualizaci. Profesor psychologie David Fontana doporučoval[3] následující postup meditace s mandalami:

• Před začátkem meditace před sebe umístěte obraz mandaly. Ideálně v úrovni vašich očí a tak, aby na ni dopadal dostatek světla.
• Zavřete oči a obraťte pozornost na svůj dech.
• Jakmile se uvolníte, otevřete oči a začněte se dívat na mandalu před vámi. Snažte se omezit mrkání.
• Nezkoumejte jednotlivé části mandaly postupně jednu za druhou. Pokuste se spíš vnímat mandalu jako celek. Nesnažte se rozumově vykládat její symboliku. Nechte ji volně působit na vaše vědomí. V tomto bodu si nejspíš Deepak Chopra a David Fontana odporují. Chopra radí postupovat „víc organizovaně.“ Doporučuje na začátku očima projít jednotlivé symboly jantry a až pak se zaměřit na jantru jako celek. Nejlepším řešením nejspíš bude, pokud si vyzkoušíte oba postupy – metodičtější postup Chopry a rovněž i intuitivnější postup Fontany – a zjistíte, který vám víc vyhovuje.

Překvapivé pískové mandaly z Tibetu

Vytváření pískových mandal je jedinečným rituálem, který se nevyskytuje v žádném jiném náboženství kromě tibetského buddhismu. Tibetští mnichové stráví dny a někdy i celé týdny tvorbou pískové mandaly. S pomocí speciálních trubic pečlivě kapají milióny barevných zrnek písku na svá místa dle předem stanovené předlohy. Dokonce někdy nosí masky, aby jejich dech nenarušil strukturu vznikající mandaly. Mandalu vytvářejí s vírou, že působí ozdravně na své okolí a zejména na lidi, kteří se na ni podívají. Pokud si ale děláte naděje, že během návštěvy Tibetu zajdete i na výstavu dokonalých pískových mandal, mýlíte se. I konec celé ceremonie je totiž jedinečný. Jakmile je mandala konečně hotová, mniši s klidem rozmáznou její písková zrnka do všech směrů. Nádherné umělecké dílo se v okamžiku změní na neforemnou masu písku. Tento obřad je názorným vyjádřením víry buddhistů v pomíjivost hmotných věcí. Zrnka bývalé mandaly jsou následně vhozena do proudu řeky, aby došlo k rozšíření očistných účinků mandaly do světa[4].

 III. Mandaly na Západě

Na první pohled by se mohlo zdát, že vytváření exotických barevných mandal je výlučnou doménou východních kultur. Toto zdání ale klame. Lidé po celém světě odjakživa touží po jednotě a celistvosti. Jelikož mandaly představují zhmotnění této univerzální lidské potřeby, zcela přirozeně se objevují i na západní polokouli.

V tradičních indiánských kulturách Severní Ameriky se mandala objevuje ve velice originální podobě Lapače snů, které byly zavěšené v blízkosti míst určených na spánek, aby chránily děti před nepříjemnými sny. Mandalu můžeme objevit i v indiánských monolitech Medicine wheels. Tato posvátná místa setkávání indiánských kmenů jsou jedinečným symbolem harmonických propojení všech bytostí na Zemi.

V Evropě se mandaly staly především součástí tradice v architektuře a stavebnictví[5]. Zkuste si na chvíli představit tajemné kameny Stonehenge. Nebo rozetová okna gotických katedrál, která si elegantně pohrávají se slunečními paprsky a mění je v dokonalou souhru barev. Dle antropologa Martina Brauena odrážejí strukturu mandaly dokonce i celá starověká města, přičemž z těch evropských uvádí Řím[6].

Jak si mandaly našly cestu do západní psychoterapie a léčby

Východní kultury mandaly vždy vnímaly především jako nástroje umožňující cestu dovnitř mysli, jako prostředky k sebeobjevování a sebepoznání.

Bezpochyby největší zásluhu na tom, že i moderní západní svět dnes doceňuje tento význam mandal, má Carl Gustav Jung – jeden z nejvýznamnějších představitelů západní psychologie a zakladatel analytické psychoterapie.

Jungův zájem o mandaly vyvstal z jeho neobvyklé vášně pro mytologii a mystické odnože náboženství. Během své letité praxe psychoterapeuta se profesor Jung neustále snažil pochopit lidskou psýché s pomocí obrazů světové mytologie, symbolismu a mysticismu. Tak se dostal i k mandalám, které nejdřív roky sám maloval každý den. Jung o této své životní etapě napsal:

„Každé ráno jsem si do svého sešitu načrtnul malou kruhovou kresbu, mandalu, která, zdá se, korespondovala s mou vnitřní situací daný den. S pomocí těchto kreseb jsem byl schopen pozorovat proměny své psychiky každý den. Mé mandaly byly kryptogramy… v nichž jsem viděl sebe – tedy mé celé já – ve své aktivitě.“[7]

Později začal Jung mandaly využívat i jako nástroj psychoterapie pro své pacienty. Dle Junga představovala kresba mandal pro pacienty přirozený způsob řešení jejich vnitřních konfliktů a cestu k nastolení větší rovnováhy a celistvosti jejich osobnosti[8].

To ale není všechno. Jung chápal psychologický význam mandal mnohem komplexněji. Dle Junga vyjadřuje mandala ten nejdůležitější ze všech archetypů – tedy idejí pocházejících z kolektivního nevědomí (oblasti psýché, jež dle Junga sdílejí všechny lidské bytosti) – archetyp Bytostného Já.

Bytostné Já (Self) je Jungovou (psychologickou) interpretací středu lidské duše. Je to místo, které sjednocuje celou naši psýché. Jung vysvětluje, že naše ego (s kterým se tak rádi ztotožňujeme v běžném životě) ve skutečnosti tvoří jenom nepatrnou část toho, kým ve skutečnosti jsme.

Chceme-li se vrátit k celistvosti, k jednotě se sebou samými, musíme své vědomí rozšířit daleko za hranice našeho ega. A také se nakonec musíme potkat se svým nevědomím a jeho stíny. Některé odpovědi, které potřebujeme, totiž zůstávají skryté pod povrchem. Otec psychoanalýzy a Jungův kolega – Sigmund Freud – přirovnal tento vztah vědomí a nevědomí k ledovci. Špička ledovce představuje vědomí a jeho obrovský zbytek, který sice nevidíme, jelikož zůstává skrytý pod hladinou oceánu, je obrazem našeho nevědomí[9].

Dá se tedy říct, že až v momentě, kdy v sobě toto místo nakonec nalezneme, dokážeme být „naplno sami sebou“.

Proč bychom ale vůbec měli usilovat o hledání tak neuchopitelného místa, jako je střed naší psychiky neboli Bytostné Já?

A jak to celé souvisí s mandalami?

Mandaly v terapii

Jung dává odpověď na všechny tyto otázky. Dle Junga kvalita našeho života doslova závisí na tom, jaký vztah vládne mezi naším Bytostným Já a egem. Pokud žijeme vědomě, jsou oba v rovnováze. Jsme plní životní energie a chuti něco tvořit. Máme dobrý pocit ze směřování našeho života a cítíme se celkově naplněni.

Pokud se ale zcela ztotožňujeme s hlasem našeho ega, život se může jevit jako fádní a prázdný (i když pro to „navenek“ nemusí být zjevný důvod). V takových případech se zásah Bytostného Já do života může jevit jako projev vyšší moci. Jde zejména o situace, kdy sice cítíme, že jednáme v prudkém konfliktu se sebou samými, ale rozum (ego?) nám říká, abychom pokračovali v tom, co děláme. A tak pokračujeme v šíleném pracovním tempu. Nebo dál děláme dobře placenou práci, která nás ale ve skutečnosti vůbec nenaplňuje. Nebo utrácíme hromady peněz za věci, které vlastně nepotřebujeme. Uspokojujeme tak potřeby našeho ega, nikoliv Bytostného Já.

A pak najednou, jakoby z ničeho nic se vyskytne souhra okolností, která vše změní. Vše může na začátku vypadat jako pohroma. Nervové zhroucení. Vyhazov. Bankrot. Nuda. Samota. Později se ale tyto okolnosti jeví jako „to nejlepší, co se vám mohlo přihodit“. Ve skutečnosti totiž došlo jenom k prohře ega… Bytostné Já se konečně prodralo napovrch.

A jak to celé souvisí s mandalami?

Jung říká, že právě ve chvílích sílících vnitřních konfliktů a krizí je vhodné sáhnout po tužce a vyzkoušet kresbu mandaly. Jung rovněž u svých pacientů vypozoroval, že se zlepšujícím se stavem jejich psychiky se měnily i kresby jejich mandal.

Díky Jungovi se v současné době mandaly hodně využívají v různých formách psychoterapie a léčby, například v rámci art terapie. Jungova následovnice – art terapeutka Joan Kellogg – zasvětila desítky let svého života zkoumání symboliky v mandalách klientů. Zkoumáním tisíců mandal Kellogg nakonec došla k závěru, že v kresbách mandal se opakují určité vzorce, barvy a tvary.

Existuje souvislost mezi určitým typem mandal, které klient namaluje, a stavem jeho psychického, emocionálního a spirituálního zdraví v dané chvíli.

Všechny tyto poznatky Kellog nakonec dovedly k vytvoření známé teorie, kterou nazvala Velký kruh mandaly. Velký kruh mandaly je tvořen sérií 12 archetypálních mandal odrážejících životní cyklus vývoje lidské psychiky, který kopíruje cyklus přírody.

Kresbu mandal rovněž kreativně zakomponoval do svých sezení holotropního dýchání česko-americký psychiatr a vizionář Stanislav Grof[10]. Po samotném dýchání následuje část, kdy dýchající vyjadřují a zpracovávají své zážitky právě za pomocí kresby mandal.

 IV. Jak uplatnit sílu mandal v každodenním životě?

Jsem si jistý, že by se Carl Jung ani další terapeuti neurazili, kdyby si přečetli, že kreslení mandal je jenom jedním způsobem, jak využít jejich potenciál v našem životě.

Bailey Cunningham, spisovatelka a zakladatelka organizace Mandala Project říká, že

Uvědomění si významu mandal má potenciál změnit způsob, jakým nahlížíme na sebe, naši planetu a možná i na smysl našeho životního snažení.

Mandaly, i když v různých podobách, plní ve všech kulturách stejnou roli – jsou důležitými symboly osobního růstu a vhledu do vlastní psyché. Představují možnost osvojit si celostní pohled na život. Vytváření mandal je jedním z nejoriginálnějších způsobů, jak lidé po celém světě intuitivně naplňují svou touhu po celistvosti.

Existuje ale ještě jednodušší způsob, jak využít sílu mandal ve svém životě. Můžeme se soustředit na to, abychom symboliku mandal aplikovali ve svém myšlení a činech.

Stačí se jenom začít dívat.

Začneme-li se na věci dívat víc přes „optiku mandal“, můžeme nakonec pozorovat ve svém životě tolik jednoty i rozmanitosti, kolik pozorujeme v oněch barevných mandalách na stěnách jógových studií nebo restaurací.

[1] <http://www.sriyantraresearch.com/Yantra/yantra.html>

[2] <http://www.chopra.com/mandalas-sri-yantras>

[3] David Fontana: Jak na to Meditace, Slovart Czech Edition, Praha 2012

[4] <http://www.worldreligionnews.com/religion-news/buddhism/5-things-you-didnt-know-about-this-tibetan-art-form-seen-on-house-of-cards>

[5] Grey, Maggie (2001) „Encountering the mandala: the mental and political architectures of dependency,“ Culture Mandala: The Bulletin.

[6] M. Brauen: The Mandala: Sacred Circle in Tibetan Buddhism, (Serindia Publications, London, 1997), p. 31.

[7] Přeloženo dle citace Junga z článku <http://creatingmandalas.com/psychology-of-the-mandala>.

[8] Zpracováno dle článku <http://creatingmandalas.com/psychology-of-the-mandala>.

[9] Vybrané spisy C. G. Junga, C. G. Jung, Verena Kast (ed.) a Ingrid Riedel (ed.), Portál, 2014

[10] Holotropní dýchání je celostní terapeutickou a léčebnou metodou, během níž může účastník dosáhnout mimořádných stavů vědomí. V těchto stavech může nazřít přímo do svého osobního nevědomí, kolektivního vědomí nebo využít léčivou inteligenci svého těla.