Pokud přijde na otázku, jak se vlastně lidé rozhodují, co udělat, nebo neudělat, nejčastěji se setkáváme s názory, že naše rozhodování je racionální tehdy, když je ekonomické. Setkali jste se třeba s označením moderního člověka jako Homo Economicus? Ekonomické rozhodování se stalo synonymem moudrého rozhodování. Může ale vypadat racionální rozhodování i jinak? Chtěli byste vědět, jak každý den dělat rychlá a rozumná rozhodnutí, aniž byste se museli hlouběji zamýšlet nad jejich (ekonomickými) důsledky? V tomto článku se dozvíte, jak na to.
V TOMTO ČLÁNKU SE DOZVÍTE ZEJMÉNA:
- Co stojí na počátku všech našich rozhodnutí.
- Jaká schémata rozhodování denně používáme.
- Proč zakomponování vlastní identity do každodenního rozhodování může výrazně ulehčit náš život.
Je ekonomické rozhodování jedinou formou„moudrého“ rozhodování?
Naše vědomí má zásadní vliv i na oblast našeho jednání a rozhodování.
Vědomí je velice široký pojem. Má více vrstev, více úrovní. Teď – když je řeč o schématech lidského rozhodování – se budeme zabývat jenom částí vědomí. Konkrétně tou částí, jež nám umožňuje utvářet si představu o sobě, světě kolem nás i našem místě v něm.
FILTRUJ VODU BEZ PLASTŮ
s Binchio aktivním uhlím špičkové kvality, které absorbuje z vody chlór a další nečistoty. Udělej další krůček pro zdravější planetu.
Vyspělost lidského vědomí hraje podle našeho názoru rozhodující roli i při lidském rozhodování.
Pokud ale přijde na otázku, jak se vlastně lidé rozhodují, co udělat, nebo neudělat, nejčastěji se setkáváme s názory, že naše rozhodování je racionální tehdy, když je ekonomické. Setkali jste se třeba s označením moderního člověka jako Homo Economicus? Ekonomické rozhodování se stalo synonymem moudrého rozhodování.
Může ale vypadat racionální rozhodování i jinak?
My věříme, že ano. Chladný ekonomický kalkul totiž není jediné schéma, jež formuje lidské rozhodování (a následně i jednání).
Připadají Vám některá z Vašich rozhodnutí ekonomicky nesprávná? Navzdory tomu ale při nich máte pocit, že byste se příště v obdobné situaci rozhodli úplně stejně? Možná jsou tato Vaše rozhodnutí mnohem víc rozumná, než si myslíte. Možná jste jenom zvolili jiné schéma rozhodování.
Druhým – zcela rovnocenným schématem – je rozhodování v souladu s vlastním (s)vědomím. My mu říkáme vědomé rozhodování.
Tuto myšlenku zkusíme přiblížit na dvou příkladech:
1. Honza a Alenka popíjejí ranní kafe
Honza s Alenkou pomalu popíjejí své ranní kafe.
Honza – už tradičně – vsadil na kávu instantní, jež podle něho představuje téměř ideální poměr mezi cenou a chutí. Přesto zvažuje, že příště v obchodě už konečně koupí tu praženou keňskou Arabiku se slibným obalem, byť je o něco dražší…
Alenka taky pomalu usrkává ze svého ranního kafe, jehož balení zakoupila včera. Co se chuti týče, fakt nic moc. Co se ceny týče, byla to jedna z nejdražších káv v obchodě. A obal byl… vlastně vůbec neřeší, jaký má ta káva obal. Co je ale nejzvláštnější, tuto kávu Alenka koupila již potřetí. A přesto je se svým výběrem naprosto spokojená a ví, že stejnou kávu klidně koupí i příští měsíc.
2. Klaus volí dar místo rychlé koupi
Německý student Klaus se zastaví před zajímavým prodejním automatem, na němž svítí nadpis „2 euro T-Shirts“. Pod nadpisem je fotka hezkého trička.
Klaus se potěší, protože to vypadá jako skvělý deal. Rychle vyndá minci a vloží ji do automatu. Po vložení mince se spustí jedno krátké video. Po zhlédnutí krátkého videa Klaus okamžitě udělá naprostý opak toho, co původně zamýšlel – nejenom že tričko nekoupí, ale dokonce částku daruje.
O co tady jde? Co stojí za Alenčiným rozhodnutím pravidelně kupovat nejdražší kávu s neuspokojivou chutí? A proč je se svou koupí tak spokojená? A co tak rychle změnilo Klause z dychtivého konzumenta na ochotného dárce?
Odpovědi mají co do činění se schématem rozhodování, jež Alenka i Klaus použili. A i když to tak možná na první posouzení nevypadá, Alenka i Klaus se rozhodli naprosto racionálně – stejně jako Honza. I když se může jevit, že se – na rozdíl od Honzy – rozhodli v rozporu s (tradičním) vnímáním toho, co je ekonomické.
Dřív než se blíž seznámíme s důvody pro Alenčino a Klausovo rozhodnutí, podívejme se na to, jak vypadá ukázkové ekonomické rozhodnutí.
Starý dobrý ekonomický kalkul
Podívejme se znova na naší dvojici. To, co se odehrává v Honzově hlavě, když se v supermarketu postaví před regál s kávou, bychom totiž klidně mohli označit jako ukázkový příklad ekonomického rozhodnutí.
Honza si rychle projde všechny – nebo alespoň některé – druhy kávy, které jsou aktuálně k dispozici. Následně si udělá rychlou „cost – benefit“ analýzu, tedy poměří náklady a přínosy jednotlivých možností, které má k dispozici. Zváží si důsledky jednotlivých možností.
Tedy v tomto případě si Honza klade zejména otázku: „Která z nich mi bude nejvíce chutnat vzhledem ke své ceně?“ A proto uvažuje asi nějak takto: „Ta výběrová zrnková káva z Keni možná chutná a voní skvěle… ale já nechci při každém šálku myslet na to, kolik jsem za ní utratil… takže si raději vezmu znova tu instantní…“
Honza tedy za vítězku označil tu kávu, o níž je přesvědčen, že mu přinese největší potěšení za přiměřenou cenu.
III. Vědomé rozhodování: elegantní forma rozhodování se na základě identity
Nicméně Alenka i Klaus se chovali jinak. Co tedy formovalo Alenčino a Klausovo rozhodnutí a následně i jednání?
Byly to principy, které si Alenka i Klaus vědomě zvolili jako určující kritérium jejich rozhodování a jednání.
James G. March, emeritní profesor Stanfordské univerzity, dlouhá léta zkoumal, jakými schématy se při rozhodování řídí jednotlivci i celé organizace. March došel k závěru, že při většině rozhodnutí lidé překvapivě nezvažují (ekonomické) důsledky svých rozhodnutí. Spíše si kladou otázky typu „Jaký jsem člověk?“, „V jaké situaci jsem se teď ocitnul?“, „Jak by konala osoba jako já v takové situaci?“ Toto schéma rozhodování March označuje jako rozhodování na základě identity nebo spolupatřičnosti. Osoba, jež se rozhoduje, co udělá, se zamýšlí nad tím, co je – v kontextu jejich přesvědčení – správné, dobré, normální, akceptovatelné. Nezamýšlí se nad kalkulací (ekonomických) důsledků.
Za ideální formu rozhodování se na základě identity považujeme vědomé rozhodování na základě námi zvolené vlastní identity.
Vědomé rozhodování tedy představuje „hlubší“ způsob rozhodování na základě identity, při němž na miskách vah nepřevažují naše budoucí užitky, nýbrž naše principy a hodnoty.
V procesu vědomého rozhodování se totiž nezamýšlíme nad otázkami typu „co/kolik mi to přinese?“ nebo „jaké to bude mít pro mě důsledky?“
Spíš se řídíme tím, co by asi udělal v téže situaci člověk, jemuž se chceme svým charakterem a hodnotami přiblížit. Nebo ještě jednodušeji – zeptáme se sebe, jak bychom se měli rozhodnout, abychom na sebe byli hrdí dnes, zítra a třeba i za rok…
Lidé při většině rozhodnutí překvapivě nezvažují (ekonomické) důsledky svých rozhodnutí.
IV. Vědomé rozhodování má své vlastní ratio
Vědomé rozhodování v sobě nese vysokou míru individualizace. Je rozumné i tehdy, když na první pohled nevypadá (z tradičního pohledu) ekonomicky. A můžeme jej využít při všech „ekonomických činnostech“, jako například nákupy zboží nebo služeb nebo třeba při jednání s obchodními partnery.
Jak to tedy je s Alenčinou předraženou kávou a Klausovým tričkem, jenž si nakonec nekoupil?
Postavy Klause i Alenky jsou vlastně inspirovány skutečnými příběhy. Prodejní automat s tričky za dvě eura byl instalován v Berlíně neziskovou organizací Fashion Revolution jako součást společenského experimentu. Jaké video vlastně viděli lidé, kteří vložili do automatu dvě eura? Lidé se seznámili s Manishou – jednou z miliónů levných pracovníků třetího světa – jež si vydělává na své živobytí šitím oděvů v textilních závodech. Pracuje 16 hodin denně a vydělává 13 centů za hodinu. Na konci videa se objevuje otázka – Do you still want to buy this 2 € T-shirt? Pak se objeví dvě možnosti – Buy nebo Donate. Asi Vás nepřekvapí, že většina spotřebitelů si vybrala druhou možnost. Tímto experimentem Fashion Revolution odstartovala kampaň, jejímž cílem bylo rozvíjet uvědomělý postoj spotřebitelů k nákupu rychlé módy.
Alenka se zabývá studiem udržitelných forem rozvoje zemědělské produkce v krajinách třetího světa. Společně se svými obdobně smýšlejícími kamarády se domluvili, že každý z nich si vybere způsob, jímž pravidelně podpoří činnost pěstitelů z konkrétní rozvojové země. Alenka kamarádům sdělila, že začne s nákupem Fair Trade kávy z Keni. Jelikož v obchodech, kde nakupuje, mají jenom jednu takovou, její volba je jednoduchá. Ani cena, ani chuť neformují její rozhodování.
V. Proč bychom měli využívat vědomé rozhodování?
Především – vědomé rozhodování je rozhodování na základě identity. Z toho vyplývá, že je to rozhodování přizpůsobené na míru nám a našim hodnotám a preferencím. Takový způsob rozhodování nám umožní dělat rozhodnutí, s nimiž budeme dlouhodobě spokojeni.
Vědomé rozhodování pro nás může být velice užitečným nástrojem při každodenním rozhodování – za předpokladu, že si jasně uvědomujeme principy, ke kterým v daném případě vztahujeme své rozhodování.
Jaká jsou tedy hlavní pozitiva vědomého rozhodování?
Jednoduchost rozhodování
Vědomé rozhodování je jednoduché proto, že v čase, kdy se potřebujeme rozhodnout, nemusíme řešit žádné sáhodlouhé ekonomické analýzy.
Nemusíme si prohlédnout všechny kávy, které jsou v obchodě, abychom si dokázali „kvalifikovaně“ vybrat tu obecně nejoptimálnější. Nemusíme si udělat průzkum všech potenciálních dodavatelů, abychom si dokázali vybrat tu „ekonomicky nejvýhodnější nabídku“.
Při rozhodování totiž bereme v úvahu především kritérium naší identity (identity naší organizace), jež je dáno principy.
Dlouhodobá udržitelnost vědomého rozhodování
Vědomé rozhodování se dlouhodobě vyplácí z jednoho prostého důvodu – nikdy nás nepřivede do rozporu se sebou samými, s našimi hodnotami (s hodnotami naší organizace). Spirituální rozhodování je tedy cestou k dlouhodobé rovnováze a integritě. A tento aspekt rozhodování je důležitý v každé oblasti, byznys nevyjímaje.
Když si třeba vybereme dodavatele, který obchoduje v souladu s tím, v co my věříme, bude to pro nás ta nejlepší dlouhodobá volba. I kdybychom totiž později narazili na jiného dodavatele, který by mi nám nabídl lepší podmínky, nemusíme řešit okamžité změny. Naše kritérium výběru totiž bylo mnohem hlubší a pevnější. Nezáviselo jenom na ceně.
Vědomé rozhodování je cestou budování kvalitních vztahů v byznyse. Když se rozhodujeme vědomě, tedy na základě svých vlastních principů a hodnot, které jsou navíc vystavěny s ohledem na přirozené zákony (empatie, zájmy ostatních zainteresovaných stran, slušnost…), jsme vysoce důvěryhodní. Máme integritu a reputaci. Máme tu správnou bázi, na které dokážeme trvale vymezit naše podnikání. Už se nemusíme snažit pořád jenom vymezovat vůči konkurenci.
VI. Kde jsou úskalí vědomého rozhodování?
Dřív než začneme uplatňovat vědomé rozhodování v praxi, měli bychom se ujistit, že známe principy, o které se chceme (vědomě) opírat.
Když totiž neznáme principy, může se vědomé rozhodování lehce změnit na jiný druh rozhodování na základě identity – „stádové rozhodování“.
Když si nejsme jistí, jak máme reagovat na konkrétní stimul nebo situaci, nejspíš se inspirujeme tím, jak „to dělají“ jiní. Nebo lépe řečeno – infikujeme se reakcemi jiných lidí.
Paul Marsden, sociální psycholog a expert na chování spotřebitelů, tvrdí, že když si nejsme jistí, jak máme reagovat na konkrétní stimul nebo situaci, nejspíš se inspirujeme tím, jak „to dělají“ jiní. Nebo lépe řečeno – infikujeme se reakcemi jiných lidí. To lze aplikovat na libovolné vzorce a emoce, podle nichž jednáme, různá přesvědčení, a dokonce i náboženské cítění, které dle Marsdena dědíme a sami dál přenášíme nikoli na základě naší racionální volby, nýbrž na základě (předchozí) infikace.
V takovém případě už ale nejde o vědomé rozhodování. Našemu rozhodnutí totiž nepředcházelo žádné vědomé osvojení si principu. Je to podobné, jako kdybychom se ocitli na večeři v restauraci, jejíž menu je napsáno v jazyce, kterému nerozumíme. Nevíme, co dělat, tak jenom naznačíme, že si objednáváme to samé, co si objednal „soused“ u stolu vedle. Problém je v tom, že kdybychom se v podobné situaci ocitli příště, nebude to s naším výběrem o nic lepší ani jistější. Proto bychom potřebovali nějaký nástroj, třeba tablet s přístupem k slovníku, díky kterému bychom si mohli s touto situací poradit a objednat si jídlo přesně podle našich představ…
Pozitivem je, že na to, abychom se dokázali vědomě rozhodovat, ještě nemusíme mít vytvořené principy pro každou oblast, každou otázku. Stačí, když si je vytvoříme tam, kde bychom chtěli tento způsob rozhodování využívat.
SOUHRN
- Fenoménu vědomí bychom se neměli vyhýbat, ani pokud jde o oblast lidského jednání a rozhodování.
- Ekonomické rozhodování totiž není jediné schéma, jež formuje lidské rozhodování (a následně i jednání).
- Druhým – zcela rovnocenným schématem – je rozhodování v souladu s vlastním (s)vědomím. My mu říkáme vědomé neboli spirituální rozhodování.
- Naše identita může být pro nás velice užitečným nástrojem při každodenním rozhodování – za předpokladu, že si jasně uvědomujeme principy, ke kterým v daném případě vztahujeme své rozhodování.
TIPY NA ZÁVĚR
Zkuste vnést svou identitu i do svého každodenního rozhodování.
Jak to udělat?
- Vyberte si takovou oblast, kde máte stoprocentně ujasněné své principy (nebo kde si je rychle dokážete nadefinovat).
- Rovněž by to ale měla být oblast Vašeho každodenního života (tedy oblast, kde se často rozhodujete). Nemá moc smysl nadefinovat si principy pro oblasti, kde se rozhodujete jednou za pět let…
- Zkoušejte se vědomě rozhodovat nejdřív v „malých věcech“. Některé ideální oblasti, kde je vhodné začít:
Zkoušejte se vědomě rozhodovat nejdřív v „malých věcech“.
Spotřebitelství
Při nákupech rychloobrátkového zboží (FMCG) se snadno můžeme natrénovat ve vědomém rozhodování na základě principů. Jako prvotní vodítko nám můžou posloužit stránky organizací zaměřených na formování uvědomělého spotřebitelství. Tyto stránky hodnotí produkty a společnosti podle toho, do jaké míry jsou udržitelné vůči našemu zdraví, životnímu prostředí, zemím třetího světa apod.
Když tedy příště budete v supermarketu stát před pěti různými druhy vajec, cena nemusí být jediným kritériem Vašeho rozhodování. To samé platí, když nakupujete čisticí prostředky, kosmetiku, oblečení… nebo když každý rok měníte svůj iPhone…
Vlastní mikrobyznys
Vědomé rozhodování se může hodit v prvotních fázích různých vyřizování. Například ve fázi výběru a oslovování potenciálních dodavatelů, při iniciačních jednáních ohledně podmínek spolupráce s obchodními partnery apod.
Vědomé rozhodování se může hodit třeba při tvorbě strategie e-mail marketingu. Při volbě tónu komunikace, frekvence zasílání sdělení a obsahu nepostupujeme mechanicky. Neděláme to, co ostatní kolem nás. Spíš se snažíme najít vlastní způsoby, jak se stát důvěryhodní a užiteční.
Respektování „malých“ společenských norem
Vědomé rozhodování nás může přivést k změnám v naší zaběhlé praxi drobného porušování předpisů, které si „nikdo“ moc nevšímá. Možná se zamyslíme nad tím, že při stahování hudby, filmů nerespektujeme autorská práva. Že postování fotek na FB bez předchozího souhlasu foceného nemusí být úplně OK… Že třídění odpadu je naší povinností ne jenom právní, ale i přirozenou.
Když už máte vybranou oblast, zkuste se párkrát rozhodnout v souladu s Vašimi principy. Pak sledujte, jestli Vám to „ulehčilo život“. Udělejte si vlastní feedback rozhodnutí. Pokuste se analyzovat, jestli Vám rozhodnutí v daný den nějak ulehčilo život. Jak to poznáte? Když jste se dokázali rozhodnout rychle. Když jste nemarnili moc času přemýšlením nad tím, proč jste se rozhodli tak, jak jste se rozhodli. Zůstal Vám z rozhodnutí „dobrý feeling“?
