Jak jsem se nakopla k nekonvenčnímu životu a začala si plnit své sny s pomocí knihy Umění žít nekonvenčně

Je to téměř rok, co jsem držela v ruce vánoční dárek, který jsem si přála – knihu Umění žít nekonvenčně. Dřív než jsem se pustila do čtení, dívala jsem se na obálku knihy a několikrát skenovala očima název knihy. Začala jsem vzpomínat, jak jsem prožila poslední měsíc mého života. Vybavila se mi tak akorát plná e-mailová schránka, pracovní shon a nahánění dárků. A i když jsem všechno stihla včas, byla jsem z toho natolik vyčerpaná, že mě pocit těžké hlavy a škrábání v hrdle donutily proležet vánoční čas v posteli.

Předvánoční honička se mi tedy loni vůbec nevyplatila. O to víc jsem se těšila, že si přečtu zajímavou knihu. Příběh Chrise Guilebeau mě nakonec natolik zasáhl, že jsem se rozhodla splnit si konečně své sny a nečekat opět další rok na Godota. Mým snem rozhodně nebylo honit se celý prosinec v práci a pak se z toho o Vánocích zotavovat v posteli.

Ať jsou vaše sny jakékoliv, začněte je brát velmi, ale velmi vážně.

FILTRUJ VODU BEZ PLASTŮ

s Binchio aktivním uhlím špičkové kvality, které absorbuje z vody chlór a další nečistoty. Udělej další krůček pro zdravější planetu.

Zjistit více

Ostřílený cestovatel Chris

Chrisovým snem bylo procestovat celý svět. Docela bláznivé, že? Ještě bláznivější je, že si tenhle sen splnil dřív, než oslavil 35. narozeniny. Chris již navštívil všech 193 států světa.

Pravděpodobně si říkáte, že procestovat celý svět si můžou dovolit jen vyvolení. My ostatní přece nemáme tolik dovolené v práci, nemáme dostatek peněz, musíme platit hypotéky a tucty dalších závazků.

Jak je tedy možné, že Chrisovi, chlapci z průměrné rodiny, se to povedlo? Rozhodl se žít nekonvenčně – za svou největší životní prioritu si zvolil svobodu. Rozběhl několik vlastních projektů, které mu umožnily žít svobodnější život. Své tipy na to, jak se v dnešní digitální době postavit na vlastní nohy, sdílí v knize Startup za pakatel.

A proč mě zaujal právě Chrisův příběh?

Protože Chris není jeden z těch online podnikatelů, jejichž cílem je být co nejdřív za vodou a sedět s laptopem a pověstným kokosovým drinkem na pláži. Chrisova vize je mnohem smysluplnější – přispět k tomu, aby byl tenhle svět o něco lepším a zdravějším místem pro život nás všech. A nezůstává jen u slov. Svou vizi manifestuje i svými činy. Chris prožil 4 roky v západní Africe jako dobrovolník, kde pracoval pro charitativní organizaci Voda a Etiopie. V knize Umění žít nekonvenčně sdílí své postřehy z tohoto období. Právě tato zkušenost ho odlišuje od jiných odborníků ze světa byznysu.

Pokud jste již začali přemýšlet nad tím, co chcete od života skutečně dostat, budete chtít pravděpodobně přemýšlet i nad tím, jak můžete učinit tento svět lepším místem pro jiné lidi. Je to proto, že když nabudete důvěru v sebe sama a uvědomíte si, že můžete udělat cokoliv, co si stanovíte, zřejmě nebudete úplně spokojeni, když se celý váš život bude točit jen okolo vás.

Co chci od života skutečně dostat?

Po několika kapitolách jsem odložila knihu stranou a začala přemýšlet nad vlastní životní vizí. Přemýšlela jsem o tom, jestli to, co dělám, má potenciál naplnit mé sny. Chrisův pohled na realitu mě inspiroval k tomu, abych se podívala na věci, které jsou součástí mého života, ze zcela jiné perspektivy.

Uvědomila jsem si, že k dosažení snů člověk nepotřebuje léta příprav, letité zkušenosti, „papíry“ a diplomy. To, co skutečně potřebuje, je stanovení si vlastní vize, nadšení a odhodlání vytrvat až do konce.

Vysoká škola versus svět blogování

To, co mě v průběhu čtení knihy Umění žít nekonvenčně docela zasáhlo, byla kapitola, v níž Chris porovnává život na vysoké versus svět blogování. Zejména pro hrdé absolventy mnohých studijných oborů může být tato kapitola drsným popisem skutečnosti. Chris narovinu sdílí, že jeho články pročetlo několik desítek tisíc lidí, zatímco jeho diplomku četli 3 lidi. Tipy v jeho článcích pomohly tisícovkám cestovatelů z celého světa, zatímco jeho diplomový výzkum pravděpodobně nikomu.

Tuto zkušenost jsem zažila na vlastní kůži. Když jsem psala diplomku, proseděla jsem celé týdny v knihovně. Navzdory mé snaze si mou diplomovou práci pročetli tři lidi (čtvrtá byla má maminka, které se díky silnému odhodlání nakonec také povedlo dočíst mou závěrečnou práci až do konce).

Tři roky po vysoké jsme s Milanem začali psát blog na Spiritualplanet. Některé články mají tisíce zhlédnutí, některé i desetitisíce. Pamatuji na to zklamání, když jsem si uvědomila, že má diplomka, na kterou jsem byla tak hrdá, ve skutečnosti nic neznamená. Brzy zapadla prachem. Tak jako většina diplomek jiných studentů. A přesto nám všem přinesla „diplom“…

Naše cesta k nekonvenčnímu životu

Když jsem četla Chrisovy zážitky z dobrovolnictví ve východní Africe, uvědomila jsem si, že jsem taky kdysi na výšce toužila zažít dobrovolnictví. Chtěla jsem vycestovat hned po studiu, avšak nakonec jsem se rozhodla konvenčněji a našla si práci v korporátním světě. A na sny zapomněla.

Naštěstí ne na dlouho… Dobrodružný příběh Chrise mě doslova nakopnul k akci. Rozhodli jsme se s Milanem, že si konečně splníme dávný sen ze studentských let: vypravíme se na cesty do JV Asie a zkusíme dobrovolnictví. Rozhodli jsme se, že přestaneme jenom snít a raději budeme dál snít a zároveň žít své sny. Dnes za sebou máme již první měsíc dobrovolnictví na thajském ostrově Koh Phangan v jógovém centru Samma Karuna a rozhodně bychom neměnili! Nekonvenční rozhodnutí bylo jedním z nejlepších rozhodnutí v našem životě.

Vycestovat na vlastní pěst do jihovýchodní Asie s jednosměrnou letenkou snad nikdy nebylo jednodušší než dnes. Svět se digitalizuje a hnutí digitálních nomádů nabírá na popularitě čím dál tím víc. Již dnes existují desítky web stránek s dostatkem inspirace a praktických tipů, jak vše zorganizovat a neutratit za to hordu peněz. Naši cestu usnadnily cestovatelské triky batůžkářů z Travel Bible. Díky jejich skvělým tipům jsme zařídili naši cestu za několik týdnů – od očkování, přes pojištění až po sbalení batohu. Sama nemůžu uvěřit tomu, že jsem si na půlroční (možná roční) cestu dokázala sbalit do batohu jen 7 kilo. 🙂 A to jsem kdysi cestovala na Erasmus s 30kilovým kufrem, kterému jsem rozmlátila kolečka snad na prvním mostu v Benátkách.

Vymanit se z koloběhu konvenčnosti nám dalo skutečně zabrat! Trvalo to několik měsíců – dala jsem výpověď v práci, Milanovi se povedlo přemluvit svého šéfa, aby mohl určitý čas pracovat na dálku, přestěhovali jsme věci zpátky k rodičům a zbytek rozdělili mezi kamarády, zrušili internet, přerušili telefonní číslo, zbavili se zdravotní pojišťovny a tak dále… Věřte, že nejvíc energie vyžaduje zbavení se (ne)potřebných závazků, kterých máme doma víc než dost. Vše ostatní je dnes díky internetu na dosah několika kliků.

Méně mít a více žít dle svých vlastních představ je neskutečně osvobozující!

Strach je zcela normální

Sedět doma v záplavě svého strachu ze změny je taky jednou z možností. Otázkou spíš je, která možnost nás naplní pocitem radosti – zůstat ve strachu, nebo nabrat odvahu, prorazit zeď strachu a začít měnit své sny na realitu?

Taky jsem měla strach ze změny – z cesty, z dobrovolnictví, z exotických nemocí či nedostatku peněz. Mít strach či pochybnosti je zcela normální. Zdravá míra strachu má své opodstatnění – nakopne člověka k  tomu, aby se na situaci odpovědně připravil.

Strach ze změny se musí stát mnohem menším než nespokojenost se současnou situací.

O rok později – Vánoce ve Vietnamu

Tyto Vánoce budeme trávit úplně jinak než obvykle. Naše následující dobrovolnická zastávka je Vietnam, kde budeme učit angličtinu. Vím, že nebudeme zdobit stromeček, jíst kapra se salátem, koukat na pohádky a rozbalovat dárky, ale taky vím, že nebudeme dále snít, ale žít své sny.