Permakultura není jen o zahradničení. Inspirujte se, jak lze využít principy permakultury v každodenním životě i mimo venkovní zahrady – tedy bez ohledu na to, jestli bydlíte v paneláku, nebo v domě s hektarovým pozemkem.
Ačkoliv jsme ve věku Alenčiných dětí a žijeme ve zcela odlišném prostředí (Alenka ve Vodnářské zahradě na Valašsku a my přímo u zastávky pražského metra), spojuje nás překvapivě většina našich názorů a pohledů na život. Zejména pak víra v potenciál kulturně kreativních lidí při proměně komunit na lepší místa pro život. Alenčinou životní vášní je permakultura, kterou nám představila v jiném světle, než jsme ji doposud znali.
Pravděpodobně stejně jako vy, i my jsme se s myšlenkou permakultury poprvé seznámili ve spojitosti se zahradou a pěstováním plodin. V důsledku této poněkud jednostranné představy o tom, co permakultura je, jsme si mysleli, že se nás jako městských lidí prakticky netýká. Pak jsme ale potkali zajímavou osobu – zahradní designérku, učitelku permakultury a zanícenou propagátorku kulturní kreativity v Československu – Alenu Suchánkovou, která naše vnímání permakultury hodně rozšířila.
FILTRUJ VODU BEZ PLASTŮ
s Binchio aktivním uhlím špičkové kvality, které absorbuje z vody chlór a další nečistoty. Udělej další krůček pro zdravější planetu.
I. Permakultura jako životní styl
Aleno, jak ses dostala k permakultuře? A co pro Tebe znamená?
K permakultuře jsem se dostala přes zdraví. Od narození jsem astmatička a alergička. Přesně si pamatuju ten okamžik zděšení, když jsem po narození dcery musela jít koupit kojeneckou vodu v lahvi. Voda, kterou jsem pila jako malé dítě já, najednou nebyla pitná pro moje dítě. S manželem jsme si uvědomili, že ničení životního prostředí jde hrozně rychle, a začali jsme zjišťovat, jak můžeme přispět k řešení tohoto problému. Odtud bylo už jen pár kroků k pěstování zdravého jídla, duchovnu, umění, waldorfské školce, alternativní ekonomice, zdravému bydlení a udržitelným technologiím… a permakultuře, která tohle všechno smysluplně spojuje. Dnes bych řekla, že nás tenkrát zavolala Země, tak jako dnes volá mnoho dalších lidí.
Permakultura pro mě znamená celostní způsob života.
S rodinou bydlíš ve Vodnářské zahradě, ale kdysi jsi žila ve městě. Dnes to umíš porovnat. Kde vidíš příležitosti pro uplatnění permakultury v životě městského člověka?
Město má, kromě omezených prostorových možností a horší dostupnosti přírodních zdrojů, pro permakulturu možnosti úplně ideální. Pěstování je možné v truhlíku za oknem, na balkóně, na fasádě, na dvoře, v zahradě za domem, v zahrádkářské kolonii, ve školní zahradě, v komunitní zahradě, v prostorech mezi domy, na střeše garáže nebo domu, v parku, na ulici, na stanici tramvaje a vlaku, na všech nevyužitých plochách… Klíčem k úspěchu je ale schopnost naučit se pozorovat přírodu a myslet tvůrčím a praktickým způsobem, to platí pro město i venkov.
Město má velkou výhodu v tom, že na malé ploše žije spousta lidí, a když se domluví, společně dokážou hodně. Někdy ovšem bývá potíž s tím, aby se dokázali zastavit, vnímat a domluvit se.
Město má ale i hodně možností pro „nezahradní“ permakulturní aktivity, například:
- maminky žijící v jednom velkém paneláku si v nebytových prostorách společně vytvořily obchod s potravinami a zdravou výživou
- skupina maminek žijících v sousedství se střídá v hlídání dětí, jedna hlídá všechny děti a ostatní zatím mohou pracovat. Odpadá dojíždění do školky a vysoké poplatky, děti mají kamarády, ženy se realizují, vydělají peníze a necítí se izolované
- nepeněžní výměny věcí a služeb (LETS) mohou vnést do života hodně podnětů, ale i ušetřit spoustu peněz, zároveň taky můžeme objevit, co nás baví a o co je zájem, můžeme třeba najít novou profesi. Uplatnit se tak mohou i lidé s různými handicapy, větší děti nebo aktivní senioři. Bonusem je, že se lidi víc znají, a tak se jim spolu žije lépe.
- spřátelené rodiny mohou společně pomoci vzniku skupiny komunitou podporovaného zemědělství a získat tak zdravé jídlo za mnohem přijatelnější ceny než v maloobchodě
- ve městě také snáz může vzniknout skupina organizující udržitelný způsob dopravy – třeba výpůjční systém kol nebo sdílení aut.
Těch příležitostí je skutečně hodně! Jakým směrem se může permakulturní životní styl ubírat?
Inspirovat se můžeme i aktivitami z jiných zemí, kde jsou „trochu dál“:
- společné vaření obědů pro několik rodin
- obchody s recyklovanými a opravenými věcmi všeho druhu
- malé dílny na výrobu příslušenství ke kolům
- sousedská setkání inspirující a pomáhající k udržitelnějšímu životu – úspory energie, zachytávání vody, pěstování, komunitní obchody – Hnutí přeměny.
Aleno, a jak daleko je momentálně ČR? Sleduješ některé komunity a udržitelnost jejich permakulturních iniciativ?
Záleží na tom, co si představujeme pod pojmem komunita. Záměrně založených fungujících permakulturních komunit není mnoho. Vím o dvou, jedna z nich je ve městě a druhá na venkově. Jejich udržitelnost vidím v dobře podstavených snahách o společnou obživu. Častější jsou u nás neformální skupiny, které vznikají buď ve městě, nebo na venkově. Ve městě se společným cílem, např. lesní školky, komunitní zahrady. Na venkově tak, že se lidé stěhují spontánně do oblastí s hezkou přírodou a cenově dostupnými pozemky, případně cíleně do oblasti, kde už je alternativců víc. Tito lidé se učí spolupracovat až na místě postupem času, udržitelnost takových oblastí spočívá v různorodosti lidí, kteří se sem stěhují. Obě skupiny většinou mají permakulturu spíš jako ideu, jejíž možnosti si nedokážou plně představit. To je přirozený vývoj, který se bude naplňovat postupně s přibývajícími vzdělávacími prostory a větším množstvím učitelů permakultury v regionech.
Kde všude se můžeme do permakultury „ponořit“ hlouběji?
Síť permakulturních vzdělávacích prostorů vzniká v rámci Akademie permakultury. Permakultura se v současné době učí u nás ve Vodnářské zahradě, v Praze, v Brně a další prostor vzniká na Vysočině.
Udržitelnost komunit bude stoupat s počtem permakulturních usedlostí, které budou svým obyvatelům poskytovat nejen bydlení, jídlo a stavební materiál, ale hlavně způsob obživy.
V čem vidíš největší přínos permakultury? Může rozšíření permakultury jako životního stylu vyřešit některé ekologické výzvy dnešní doby?
Permakultura je spíš způsob na opravu poškozených ekosystémů než zemědělství, jak ho dnes známe. Ekologických výzev je hodně a permakultura ukazuje směrem k řešení většiny z nich. Pomocí permakulturních technologií můžeme znovu vytvořit fungující vodní systém v krajině a zabránit tak povodním. S její pomocí můžeme vrátit půdní život do půdy vyčerpané konvenčním zemědělstvím a hlavně pomoci udržet genofond aspoň té malé části potravinových druhů, které nám ještě zbyly.
Největší výzvou pro dnešní euro-americkou civilizaci je ale všudypřítomný konzum a s ním spojená obrovská spotřeba energie a hlavně nerovnoměrné dělení bohatství na Zemi. Hnutí permakultury není zaměřené na boj jedněch s druhými, ale učí lidi ovlivňovat dění v malém, převzetím zodpovědnosti za svůj život, za své zdraví, za své vztahy, ale i za svoji práci a za svoje peníze. Klíčové je v něm znovunalezení vztahu člověka k přírodě a postupná oprava jeho způsobu života.
Základem permakultury je
- péče o Zemi,
- péče o lidi a
- limitování vlastní spotřeby na udržitelnou úroveň, která se dá měřit třeba pomocí metod ekologické stopy nebo uhlíkové stopy.
II. Zahradní permakultura
Snažíte se o tvoření permakulturní zahrady nebo o ní uvažujete do budoucna? Nahlédněte s námi do Alenčiny zahrádky a seznamte se s tím, co to obnáší.
Aleno, měla jsi někdy i tradiční zahradu? Umíš porovnat péči o tradiční zahradu a o tu permakulturní? V čem je jednodušší, nebo naopak složitější?
Zahradnictví jsem vystudovala, pomáhala jsem na rodinných zahradách a chvilku jsem se starala o malou tradičně pojatou zahradu. To, že byla pořád zarostlá plevelem a moc neplodila, vedlo k tomu, že jsme ji během krátké doby přeměnili na permakulturní zahrádku. Péče o konvenční zahradu pro mě spočívá v boji s plevelem a rostoucím trávníkem, postřikování škůdců chemickými prostředky a spoustu zbytečné práce směřující k tomu, abychom měli všechno pod kontrolou.
Permakulturní zahrady jsou oproti tomu založené na pochopení zákonů přírody a inspirativní tvorbě zahradních společenství, ve kterých se daří kráse, plodnosti a všemu živému. Těžší je opustit zažité postupy myšlení a naučit se přírodu v zahradě vnímat a respektovat. Chce to odvahu a trpělivost.
V čem teď spočívá tvá práce na permakulturní zahradě?
Moje zahradní práce na venkovské hektarové zahradě je dnes v principu stejná jako na malé zahrádce v Brně. Hlavně zahradu pozoruju a tvořím rostlinná společenství různého vzhledu a účelu. Seju, sázím, mulčuju a sklízím. Kromě toho stavíme víc záhonů, jezírek a zahradních prvků, sázíme víc stromů a keřů, máme víc trávy ke kosení a víc možností využít všechny dostupné materiály. Konečně máme dost prostoru k tvorbě a realizaci.
Co Tě dovedlo k rozhodnutí stát se diplomovanou permakulturní designérkou?
Úplný kurz permakulturního designu, který jsem absolvovala v roce 1998, mi úplně změnil pohled na život. To, co jsem do té doby na konvenčním zahradnictví vnímala jako nesmyslné a škodlivé, se mi potvrdilo, naopak se mi otevřela celá škála možností, jak spolupracovat s přírodou. Diplom v permakulturním designu přišel společně s praxí úplně přirozeně, ani mě nenapadlo, že by to mohlo být jinak.
Co Ti osobně přineslo studium permakultury, tedy kromě množství jedlých plodů? 🙂
Na permakultuře mě baví to, že můžu pořád něco objevovat, rozvíjet se a tvořit nové dosud nevyzkoušené věci. Díky permakultuře se mi většinou daří mít mysl začátečníka a být zaměřená na přítomný okamžik. Zahrada mě učí žít v pomalém čase, což je skvělá protiváha věčné uspěchanosti dnešní doby.
Přispějte svým vlastním dílem
Potenciál permakultury je mnohem širší než hranice naší zahrady. Její principy můžeme využít i v oblastech jako bydlení, výchova dětí a ekonomika – v oblastech, s nimiž se v průběhu života potýkáme všichni. Zajímá vás o něco hlouběji, které z permakulturních principů můžeme do těchto oblastí vnést, a žít díky tomu o něco udržitelněji?
Mnohem víc se do permakultury můžete ponořit na Alenčině stránce www.alenasuchankova.cz a na jejích kurzech organizovaných přímo na Vodnářské zahradě nebo v Praze.
Přemýšlejte, jak žít o něco udržitelněji v rámci svých možností. My sami nepodporujeme přístup „všechno, anebo nic“. Každý krok má smysl a může vás přiblížit k pocitu propojenosti se širším Celkem, naší planetou nebo Vesmírem.
Žijete na venkově, nebo na sídlišti ve městě? Cestu k udržitelnějšímu životu si můžete razit kdekoliv. Záleží jen na vašem postoji.
