• Specifikace
• Příběh
• Otázky (FAQ)
• Recenze

Specifikace

Co všechno je možné na doprovázené pouti zažít a poznat:

• Jsme v přímém spojení s přírodou, naší moudrou matkou a věčnou tvořitelkou.
• Mysl se zklidňuje a dostává nové inspirativní podněty.
• Dochází k hlubokému procitnutí k naší pravé podstatě – jsme na cestě k sobě samému.
• Můžeme snáze nahlédnout do svého nitra a pochopit zažité programy a vzorce chování.
• Vzniká jedinečná příležitost se plně otevřít své intuici a znovu se napojit na naše vnitřní vedení.

Zkušený průvodce ti na cestě ukáže, jak si celý proces sebepoznávání zvědomit, nastaví osobní zrcadlo, položí vhodné otázky ve správný okamžik, upozorní na zdánlivě náhodná znamení v okolní přírodě. Velmi přínosné je také společné sdílení v průběhu doprovázené poutě, přičemž zachování etického kodexu je zde naprostou samozřejmostí.

Příběh

Jirka Veselý je life-koučem, který pomáhá lidem v osobním rozvoji originálním způsobem – formou doprovázených poutí přírodou. Pokud se vydáte na pouť s Jirkou, očekávejte novou dimenzi vlastního poznávání. Místo „kafíčkového povídání“ se připravte na skutečné prožitky a zkušenosti procítěné naplno všemi smysly. V přírodě totiž probíhá life-koučink trochu jinak. Není o dokonalém pohodlí. Poutník je vytržen z běžné rutiny své každodenní reality a ocitá se v novém prostředí. Během intenzivního celodenního putování může příroda doslova hrát ve váš prospěch. A vnímavý kouč toho dokáže využít. Ukáže vám přírodní inspirace, které naplno otevřou vaše vnímání okolní reality i sebe sama. Jste připraveni na pouť svou vlastní krajinou?

Celý Jirkův příběh včetně podrobnějšího přiblížení průběhu poutí najdete v interview na našem blogu.

FAQ

Co je life-koučink formou doprovázených poutí?

V podstatě se jedná o formu komplexního víceúrovňového koučinku s terapeutickými prvky, který je zaměřený primárně na osobní rozvoj, ale s jistým spirituálním přesahem.

V čem se vlastně odlišuje doprovázená pouť krajinou od „obyčejné turistiky“?

V prvé řadě si každý poutník ještě během přípravy na pouť vědomě stanovuje konkrétní záměr poutě. Existence záměru je pro poutě naprosto nezbytná a klíčová. Když vyrazíš jen tak na špacír nebo vandr, obyčejně si nekladeš příliš ambiciózní cíl. Tvým cílem je možná tak efektivně se vyrovnat s terénem, počasím, případně noclehem. Většinou si jdeš ten čas jen tak mimoděk „užít“. Pouť ale vypadá úplně jinak. A to hlavně díky tomu, že si poutník předem jasně a co nejpřesněji stanoví osobní záměr poutě.

Jaké jsou příklady záměrů, které si dávají poutníci před poutí?

Obvykle vycházejí ze stěžejních osobních (ne)rozhodnutí, milníků nebo životních křižovatek, kterým jsme všichni vystavěni. Další záměry vycházejí z přechodových stavů, změn prostředí, podmínek, událostí atp. Zpravidla záměr vyjadřuje snahu o nalezení nového směru v životě, životního elánu, poslání, vize. Dále se pak vyskytují různé záměry týkající se osobních vztahů, rodinné či pracovní situace, tzv. zdravý life balancing, vlastní spokojenost, pocit naplnění a uplatnění, ale i např. jak se cítit více v harmonii s přírodou. Každý má vždy to své aktuální téma čistě individuální.

Co dál kromě záměru odlišuje pouť od turistiky?

Samotná příprava na pouť. Ta spolu se záměrem tvoří nerozlučnou dvojku a jedno bez druhého téměř nefunguje. Ostatně to nejvíce vždy pocítí poutník samotný…Proč je tato příprava na pouť tak důležitá? Řečeno víc investorsky, od množství energie investované do přípravy na pouť se odvíjí celý výnos, který se poutníkovi dostaví na konci poutě (a samozřejmě i po ní). Tím jsem si naprosto jistý.

Jak probíhá příprava na pouť?

Příprava poskytuje poutníkovi vhodnou příležitost zrekapitulovat si dosavadní počínání a z toho dost často plynoucí aktuální rozpoložení. Slouží tak jako odrazový můstek nebo startovní čára, od které se může kouč – průvodce s poutníkem odpíchnout na začátku poutě. To jim následně napomáhá k dosažení vytyčeného záměru poutě. Poutníci by si měli zhruba týden před poutí „zvědomit“ – vzpomínky, současnou situaci, vztahy…

Jaká je role kouče na doprovázené pouti?

Jirka Veselý vnímá svou roli spíše jako doprovázeč než jako průvodce. Průvodcem je totiž každý klient-poutník sám za sebe. Nikdo jiný nezná sám sebe lépe než právě on nebo ona. Každý je za sebe tím nejlepším expertem na vlastní životní příběh a roli, kterou v něm zastává. Kouč zde předevěším podporuje celý proces s naprostou důvěrou v okolní krajinu, která je k nám stále štědrá a nabízí nám množství vjemů k povšimnutí.

Jakou roli tedy hraje samotná příroda během poutí?

Nesmírně důležitou. Krom naprosto zklidňující atmosféry a harmonizujícího prostředí je schopna nás i léčit. Pokud bychom zůstali při divadelní metafoře, pak je příroda neméně důležitou součástí představení – každé scéně poutě totiž vytváří originální kulisy. To má na nás ve výsledku ohromný vliv, aniž bychom si to leckdy uvědomovali.

Jirko, mohl bys blíž popsat působení těchto přírodních kulis na poutníka během poutě?

Uvědom si, že během poutě je poutník vytržen z běžného denního režimu, a tudíž i z jeho běžného vnímání reality. Najednou už nesedí v pohodlí kanceláře. Dostává se pod vliv silného působení přírodních jevů a všeho, co je s tím spojené.

Příroda během poutí může doslova hrát ve prospěch poutníka. A vnímavý kouč toho dokáže využít. Dokáže ve vhodné chvíli (často úplně nečekaně) poutníka zastavit a zaměřit jeho pozornost na zajímavé přírodní úkazy (např. stromy, zvířata, terénní úkazy, architektonické prvky a podobně), které mu obvykle unikají, neboť je často hluboce ponořen do vlastního přemítání.

Příroda tak vlastně funguje jako vhodná předloha pro vytváření reálných příkladů ze života. A tím, že máš po boku někoho, komu lze otevřeně důvěřovat a kdo je ti pro všechny události, které během poutě nastanou vždy plně k dispozici, získáš významnou podporu a nadhled nad celou situací. Tím vším se vytváří ideální prostředí pro sebereflexe poutníka.

Jak probíhá samotná cesta krajinou? Do jaké míry je pouť naplánovaná (např. místa, kde se budete s poutníkem zastavovat a povídat si a podobně)?

Jak už jsem zmiňoval, poutník je vlastně sám sobě hlavním průvodcem a jedno z mých pravidel je, že si také volí místo, úroveň, délku, směr a tempo poutě, včetně cíle, kterého chce dosáhnout, a to jak místopisného, tak i v záměru předem vyslaného. Stejně tak jsou výhradně v jeho režii i zvolená témata, protknutá hlubokým mlčením nebo třeba intenzivním soustředěním a samozřejmě i míra otevřenosti našeho společného sdílení. Nikdy předem nelze pevně určit, jak se pouť bude odehrávat, nicméně hodně záleží na míře připravenosti a aktuálním rozpoložení poutníka. Většinou je tak pouť zcela spontánní a necháváme se vést našimi kroky s plnou podporou okolní krajinou a jejími organickými projevy. Vše se tak odehrává v souladu s přírodou, životními cykly a získanými prožitky.

Jaká je výše odměny za doprovázenou pouť?

Můj obchodní model vychází z filozofie ekonomie daru a za svoje služby s vděčností přijmu odpovídající množství vynaložené energie. Ač upřednostňuji finanční reciproční vyrovnání, tak po předchozí domluvě je možná i jiná forma úhrady, např. nabídka vlastních služeb, zajímavých produktů, nebo informací, dle toho, čím zrovna disponuješ. Sám vnímám své ohodnocení jako souhrn tří částí. Bezprostřední náklady vynaložené na cestu hradí vždy poutník – obvykle náklady na dopravu (převážně cestuji veřejnou dopravou, pokud to nelze nebo je to neefektivní, dopravné tak činí 5 Kč/Km), stravu pro sebe a současně i pro mne (za mě prosím vegetariánskou nebo veganskou), případně ubytování. Ohodnocení se mnou stráveného času ve stejné míře, jako si poutník cení času vlastního. Tzn. jedna z forem může být, kolik si sám vyděláš za shodný čas v hrubém příjmu (také svůj příjem řádně zdaňuji). Ohodnocení osobního přínosu, spokojenost a míra vlastního pokroku a sebepoznání. Zde může být přínos patrný až za nějakou dobu po proběhlé pouti, proto je zcela v pořádku, pokud svůj růst a můj přínos oceníš byť i dodatečně. Vše je správně a já přijmu s radostí odměnu v jakékoli výši. Děkuji.

Recenze

Poslední den v září jsem byl s Jirkou na pouti na brdský Plešivec. To jakým způsobem Jirka doprovází na cestě vaší krajinou není prázdná formulka, ale opravdu se to děje. Žádná moudra nebo rady, prostě s vámi jde sám za sebe, tu popíchne, tu upozorní, vše s klidem a plnou důvěrou ve váš záměr a práci přírody. Mám chuť říct: „Čistá práce … organicky čistá.“

Kryštof Pohl
průvodce

                                                                                                                                                                                                

Na počátku března jsem se vydala s Jirkou na naši první pouť. Jirku mi Osud poslal do cesty v době, kdy se pomalu skládám dohromady z hluboké osobní krize. Na pouť jsem šla bez očekávání, jen s nadějí a vírou, že mi přinese to, co má duše potřebuje, abychom společně mohly vykročit na další díl mé cesty.

Brdské hřebeny nás přivítaly sněhem a chvilkami se ukázalo sluníčko. Měla jsem původně nějakou představu o trase, která nakonec vedla jinými cestami, než jsem zamýšlela. Bylo to mé rozhodnutí a vlastně až Jirkova otázka na samém konci putování mně připomněla, že jsem původně chtěla jít jinudy. Pro mě to byl v praxi nejen krásný, ale hlavně neskonale užitečný příklad toho, že všude kolem nás jsou variace, možnosti a nevyužité příležitosti. Stačí se občas zastavit, rozhlédnout, vnímat své nitro. A poslechnout jej dřív, než se mému rozumu podaří našeptat, že je to nemožné, nebezpečné, že to nejde.

Jirkův smysl pro systematičnost a detail je velmi praktický a dokázal vydolovat z mé hloubky to, co bylo potřeba slyšet nahlas. Vztekala jsem se a bránila a díky Bohu, nebylo mi to nic platné. Přirozeným, laskavým, a chápajícím způsobem, kterému jsem nakonec s pokorou a přijetím vyšla vstříc, mi Jirka pomohl objevit mé dary. Jsou zatím křehké, ale už uvěřitelné. A to je pro mě právě TEĎ to nejdůležitější.

Pohled do mých příštích dnů je po našem společném zážitku jiný. Moje netrpělivost ztratila něco ze své urputnosti, moje víra je mi bližším přítelem, než bych kdy čekala a důvěra v přirozené plynutí skutečnosti, událostí, kterým říkáme ŽIVOT, se ukazuje jako uvěřitelný způsob jeho prožívání.

S pokorou a vděčností Jirkovi, sama sobě a Vesmíru. Na pořadí nezáleží.♥

Romana Junková
produkční a spisovatelka 

                                                                                                                                                                                                

Setkal jsem se s Jirkou na podzim roku 2015. K setkání a následné pouti mne vedlo hned několik mých problémů, a to, že jsem pociťoval, že přestávám cítit lásku ke své rodině, nejsem spokojený se svým životem a nakonec v tom bylo i to, že nejsem spokojený sám se sebou. Nejvíc mne však drásalo to, že nejsem šťastný se svou rodinou, že necítím lásku k nim a nikomu. Na Jirku a jeho stránky jsem narazil náhodou a zprvu jsem „nějaké pouti“ nebyl příliš nakloněn. Nakonec jsem si však řekl, proč ne?
Napsal jsem tedy Jirkovi a domluvil si s ním setkání na říjen, kdy bylo již půvabné podzimní počasí v plném proudu. Skvělé je, že Jirka pro společnou pouť umožňuje vybrat si jakékoli místo po ČR, ať ho předem známe nebo ne. Vybral, jsem si setkání ve Vlašimi a následnou cestu směrem na Velký a Malý Blaník. Překrásná místa a rozhodně nelituji.
Pouť začala z mé strany trochu nesměle, ale když Jirka začal hovořit, vše opadlo. Cesta trvala celý den, ale ten čas stál opravdu za to. Už na začátku jsem tušil, že tento den bude mít smysl a opravdu měl. Jirka mi ukázal, jak se na všední i nevšední problémy dívat z jiného úhlu pohledu, co na cestách životem mohu potkávat, aniž by to bylo na první pohled důležité, ale čeho je třeba si všímat. Svým klidem a rozvahou mě přivedl na různé myšlenky a nápady, různé pohledy na určité problémy.
Myslel jsem na to, co mě tížilo nesčetněkrát a už jsem si myslel, že jsem snad vymyslel všechny varianty a úhly pohledu, avšak Jirka mne z toho vyvedl. Ne, že by radil, nebo říkal, co je dobré a co není – to vůbec. Jen mně lehkým pošťouchnutím ukázal myšlenku, kterou jsem ve své mysli jen ještě neobjevil, ale ona tam byla.
Jirkův doprovod na pouti nebyl o rádcovství, ale právě o tom doprovodu. Díky němu jsem přišel i na to, že je dobré se někdy podívat nejen před sebe nebo za sebe, nebo do stran, ale že je také zajímavé se podívat nahoru nebo ze shora, jakoby z nadhledu. Nemá smysl popisovat jednotlivé situace a rozhovory mezi mnou a Jirkou. Důležité pro mne bylo to, že jsem mohl hovořit o čemkoli, o čem jsem chtěl. Když jsem chtěl klid nebo jsem nechtěl mluvit, bylo mi vyhověno a mé myšlenky i slova byla plně respektována.
Koncem naší poutě, byla již zima a šero se hlásilo, pociťoval jsem velkou únavu a vyčerpání, ale také nové možnosti, novou energii. Cítil jsem, že jsem blízko nové cesty, která bude klidnější a mírnější než cesty dosavadní.
Během několika týdnů po návratu jsem začínal postupně nacházet vnitřní klid, atmosféra doma se začala vylepšovat a postupně jsem začal vnímat štěstí a lásku svých bližních a lásku svou k mým nejbližším, a to snad ještě intenzivnější než dříve. Na rozepře nebo neshody už jsem se nedíval tak, jako kdysi, ale tak, že je třeba naslouchat a společně dojít k řešením.

Jirkovi jsem vděčný za jeho čas, jeho trpělivost a vnitřní klid. Všem, kteří jsou ve svém životě na rozcestí nebo na pochybách, tak vřele doporučuji, aby si prožili svou pouť, a to v místě, které si sami zvolí… Jirka bude vždy dobrým průvodcem. Děkuji!

Jirka Štěpánek
obchodník elektronických dat

                                                                                                                                                                                                

Prosincové počasí, že by psa ven nevyhnal a já vstala v 5 hodin, postarala se o koně a psy a vyrazila hodinu jízdy na smluvené místo, směr Dračí kopec a Vlčí studánky.
Pečlivě jsem se připravovala asi 3 dny (sešit plný poznámek, příběhů atd.) a týden před poutí se děly věci. Pár se jich vyhrotilo, pár mi chtělo pouť i znemožnit, včetně počasí.
Po opuštění vesnice a vstupem do lesa mě opět zaplavil známý pocit tepla, klidu a pohodlí. Hned po pár krocích přes cestu spadlý silný smrk (miluji je) a krásná přednáška Jirky. Všechny další zastávky včetně úžasného zázračného uzdravujícího pramenu svaté Anny, kde se prý Anna přímo zjevuje, potvrzuji silné energetické místo. Voda patří ženské energii a samotné panně Marii.
Cesta zpět od pramenu, mi přišla trošku jako v tranzu, snažila jsem se Jirku vnímat, ale už to tolik nešlo. Cítila jsem se blaženě a děkovala za vše. Nejraději bych si v lese lehla a spala (bylo pár dnů před štědrým večerem). Na zpáteční cestě opět u padlého smrku, krásné zamyšlení a zhodnocení pouti. Slovy nepopsatelné. Jsem velmi citlivý člověk a díky Jirkovému přístupu „k věci“ jsem si uvědomila KDO a KDE JSEM, KAM SMĚŘUJI, své hranice, co chci a nechci.
Řeknu Vám, že i když jste ušli kus své životní cesty, je dobré, intuicí vybrat pomocnou ruku, v mém případě Jirku a nechat se „navést na správnou cestu.“
Doporučuji Jirkovu pouť ženám, jděte do toho, čeká Vás příjemné překvapení 🙂

Irena Plačková
propagátorka horsemanshipu v praxi 

                                                                                                                                                                                                

Tímto bych chtěl velmi poděkovat Jirkovi za jednodenní pouť, kterou jsme spolu absolvovali v srpnu r. 2015, tehdy jsem jen tušil, dnes už to vím, že to nebyla s ním pouť poslední. Rok před tím jsem absolvoval také jednodenní pouť s jiným průvodcem. Obě poutě byly jiné a i přípravy na ně byly jiné. Přípravu na Jirkovu pouť jsem opravdu nepodcenil (doporučuji všem, jelikož přípravou si člověk rovná myšlenky a pouť potom začne z jiného bodu), neboť z mého vnitra už doslova řval hlas: „už se dost dlouho točíš v kruhu a je na čase s tím něco fakt dělat!, je to tvůj život a tvůj pocit!“. Loňská pouť měla určitě svůj význam (takový počátek), ale ta letošní s Jirkou mě posunula výrazně jinam. Události se začaly dít (a to jak pozitivní, tak i negativní a bolestivé), ale já jsem na ně najednou nahlížel trochu jinak, s jiným pocitem, s jiným názorem, s jiným stavem mysli. Nebylo tomu tak v každé situaci, ale bylo to o mnoho častěji, než před poutí. Jirkova pouť ve mně spustila něco, co uvnitř mě dlouho dřímalo a jen občas vykouklo, teď už si to dovolí i vystrčit hlavu. Jsem přesvědčen, že aktuálně tuto cestu už nezastavím, a to ať sám nebo i dále s pomocí průvodce Jirky.

Jirka je dobrý posluchač, nebo ještě lépe naslouchač a empatický člověk, který ve svém životě ušel dost své životní cesty, a z té má co předávat dál a jiným. Jeho autenticita je úžasná, i když některé jeho otázky a postřehy hodně bolí. Na druhou stranu co nebolí, neroste. K posunu prostě bolest patří, někdy mi ale i tekly slzy a bylo mi i zle… považuji to ale za správné. S Jirkou jsme hodně diskutovali a mne osobně to moc vyhovuje, prakticky celý den nebyla hluchá místa. Jirka přijal mojí strukturu přípravy, stavu myšlenek a pocitů, a rychle vycítil, co potřebuji. S Jirkou jsem se cítil přirozeně a dařilo se mi „šáhnout“ si do sebe hodně hluboko, na všechno měl reakci nebo mi to došlo samo. Mám v něm důvěru a nebojím, ani se nestydím se Jirkovi říct všechno, úplnou pravdu, úplné pocity, úplné myšlenky, byť někdy zamotané a složité, v kterých se sám někdy nevyznám. I to je schopen Jirka uchopit a reagovat na ně, svým postojem, názorem nebo přinutí přemýšlet o situaci jinak. Stále mě zní v uších Jirkova věta, která se často opakovala, „není pravda, že každá situace má jen dvě řešení“, stačí jen vidět víc. Ano někdy stačí vidět, slyšet, cítit, nechat se vcítit, zastavit se, popojít, pochopit, nechat to být nebo něco naopak udělat, rozhodnout nebo nerozhodnout i to Jirka učí. A hlavně se nebát sebe, svého života, svých potřeb, svých požadavků na sebe i ostatní…

Děkuji, Jirko, budeme pokračovat…

Pavel Tichna  
IT analytik v bankovnictví

                                                                                                                                                                                                

Jirku znám už řadu let jako přítele a později muže mé úžasné kamarádky Míši. Měla jsem tak možnost pozorovat jeho cestu, kdy se z poutníka postupně stával průvodcem…. Cítím se poctěna, že právě tyto dvě bytosti mohu nazývat svými přáteli. Znám spoustu lidí, kteří umí o duchovní cestě krásně mluvit, ale jejich životy a vztahy tomu neodpovídají. U Jirky a Míši je to naprosto jinak. Oni tak především žijí, prosti společenských masek, svými otevřenými srdci ukazují cestu ostatním lidem, aniž by cokoli vnucovali. Mohu říci, že Jirka je rozhodně jeden z nejpravdivějších a nejupřímnějších lidí, které jsem poznala. Svůj perfekcionismus a smysl pro detail uplatňuje všude, tzn. i v touze proniknout co nejhlouběji do podstaty lidské duše. Jeho snaha pomoci lidem v nesnázích je díky jeho velkému, otevřenému a vnímavému srdci vždy upřímná a vytrvalá. Troufám si říci, že nepřestane, dokud na něco nepřijde 🙂 To ho z mého pohledu předurčuje k tomu, aby byl výborným průvodcem poutníkům, kteří se rozhodli vydat se na cestu znovuobjevení své nejhlubší podstaty.

Blanka Maxová
celostní terapeutka

                                                                                                                                                                                                

Ve 40-ti letech jsem se dostal do stavu, kdy už toho bylo na mě moc. Scházel mi čas, práce mě netěšila, nesloužilo mi zdraví, přibyly rodinné problémy a přemítal jsem, jak to zastavit, jak z rozjetého vlaku vystoupit. Jirka mi nabídl, že to spolu rozebereme. Ale než mu převyprávím životní příběh, to ani za dvě hodiny nedáme, že? Najal jsem si ho tedy na celý den a vyrazili jsme samozřejmě do harmonizující přírody. Trochu jsem se obával, že den jen tak „kamarádsky protlacháme“, a bude mi také líčit svoje problémy, rodinné zážitky a vtipné historky. Nic takového se nestalo. Rozebíral dopodrobna pouze moje problémy a témata, pokládal otázky k zamyšlení, používal přirovnání. A tak jsem si odnesl dost nových „aha momentů“. Například že radost neznamená jen hýření a utrácení, ale že existuje „zodpovědná radost“ a tu můžu přidat na misku vah při rozhodování a neorientovat se pouze na „minimalizaci ztráty“, a tím bude život hned radostnější. Odkryl moje mistrovské masky falešné upřímnosti a dokonalosti. Uvědomil jsem si tím, že o sobě vytvářím jiný obraz, než jsem a pak je velmi úsilné ho v realitě naplnit a často se dostávám mezi mlýnské kameny. Být dobrý táta, výkonný pracant, pozorný manžel, spořádaný syn, vřelý kamarád, spolehlivý, chytrý, dobrý, spravedlivý, dochvilný,… prostě Ferda mravenec křížený se supermanem, jen pořád s jazykem na vestě. Je čas si přiznat, že se nelze zavděčit všem. Prošli jsme i mé hodnoty, cíle, víru. Měl jsem konečně kouče jen pro sebe a bylo to úžasné. Navíc to bylo velmi profesionální, protože vždy když jsem se chtěl rozptýlit nějakou „vtipnou historkou“, tak mě vrátil zpátky k přemítání. A tak jsem třeba i zjistil, že se rád rozptyluji a utíkám od hlubších témat. Za ten den, skoro od svítání do soumraku, jsme prošli všechno, co jsem potřeboval a získal jsem podklad pro několik životních rozhodnutí. Nyní zbývá nejtěžší část – získaná uvědomění převést do praxe. Jirka mi pomáhá dále a pravidelně mi je připomíná. Se skupinovým kurzem nebo hodinovým povídáním v křesílku s psychologem se to prostě nedá srovnat.

Jiří Matějček
IT konzultant

                                                                                                                                                                                                

Chtěla bych poděkovat Jirkovi, který mě podržel v době mého hledání cesty za štěstím. Je to jedinečně empatický člověk, schopný naladit se na tvoji vlnu. Kdykoli jsem se na něj obrátila, byl ochotný mi dlouho naslouchat a jeho postřehy mi byly průvodcem na další, šťastnější cestě životem. Je nesmírně vytrvalý ve svém přesvědčení a žije opravdu tak, co říká a v co věří. Přeji mu v životě hodně štěstí a naplnění jeho snů a zároveň mnoho spokojených poutníků.

Andrea Stočesová
fyzioterapeutka

                                                                                                                                                                                                

Jirku znám již přes dvacet let z dob našeho společného mládí. Přestože máme dnes každý vlastní směr, zůstáváme stále v kontaktu a i při našich setkáních si máme vždycky co říci. Ovšem za to hlavní, čím jsem dnes: tedy otcem spokojené a láskyplné rodiny, vděčím podstatným způsobem právě Jirkovi. Nebýt jeho pomoci před několika lety, můj život dnes mohl vypadat o dost jinak.

Mým problémem byla zpočátku drobná milostná zápletka s kolegyní v práci, což mě neřadí zdaleka mezi první, a bohužel ani poslední ženaté muže, kterým se něco podobného přihodilo. Bohužel pro mne, více než milostnou zápletku jako takovou znamenal tento krátký a prchavý „vztah“ zásadní zápletku mých smyslů, životních cílů a priorit. Ve chvílích, kdy jsem se měl těšit z prvních krůčků naší milované dcery, jsem namísto toho přemýšlel o tom, jak velkou životní chybu jsem udělal, když jsem si pro společnou cestu životem nevybral svoji kolegyni, ale právě svoji manželku. Byl jsem učebnicovým příkladem muže, který na mladší a svůdnější kolegyni vidí pouze a jen věci pozitivní a u manželky shledává již jen samé minusy. Během několikatýdenního románku jsem tak sám sebe uvrhl do spirály toku negativních myšlenek, ze kterých jsem nedokázal uniknout. Není třeba dodávat, že stejně jako ve většině podobných případů byly moje myšlenky ovlivněny krátkodobým citovým vzplanutím k někomu, s kým by společné soužití dlouho nefungovalo a kdo by nikdy nebyl pro mne takovou životní oporou, jako je dnes moje žena. Náš vztah tak v té době procházel svým nejtemnějším obdobím a nebyl daleko od svého konce, rozvodu, rozpadu manželství. K mému velkému štěstí byl však nablízku právě Jirka, který svou enormní vůlí pomáhat druhému ke štěstí nedal něco podobného dopustit. Vytrvale a s neskonalou trpělivostí mne po několik dní doslova nenechal oddechnout pod návalem otázek, jejichž odpověď jsem však musel najít jen já sám. Díky němu jsem byl schopen uvědomit si, co opravdu je v životě to zásadní a důležité. To že mít po svém boku někoho, kdo vás neskonale miluje, zplodit s tímto člověkem dítě a společně se pak radovat z toho, jak ten človíček postupně objevuje svět, je ten nejkrásnější dar na světě. Dar tak krásný, vzácný a nenahraditelný.

Jirka má výjimečnou schopnost naslouchat druhému, vcítit se do toho, co člověk prožívá a následně s ním hovořit otevřeně o čemkoliv. Mě osobně pomohl otevřít oči v jedné z doposud nejčernějších chvil a navedl mne správným směrem. Díky němu jsem dnes šťastným otcem dvou krásných dětí s tou nejbáječnější ženou pod sluncem. Za to patří Jirkovi můj obrovský dík!

Martin Kopřiva
výkonný manažer v telekomunikacích

                                                                                                                                                                                                

Jednoho parného červencového rána jsme se vydali s Jirkou na dvoudenní pouť v okolí mého bydliště, do kopců a údolí. Pouť byla příjemná, navzdory teplému počasí pod přímým sluncem. Byla jsem ráda, že jsem si mohla volit svojí cestu/necestu, kterou mne Jirka nechal jít. Na některá místa jsem šla sama, ale pomohlo mi i Jirkovo zastavení na dalších zajímavých místech. Jirka se mne na různých místech ptal, co mi připomínají v mém životě. A já tak nalezla připodobnění k mému životu, k tomu, co žiji a na co se v životě soustředím. Na pouti jsem se vůbec nebála, protože šel Jirka po celou dobu se mnou. Bylo super si popovídat s někým, kdo žije přirozeným způsobem života. Již na pouti jsem začala malovat obrázky konkrétních míst s tím, co mi připomínají a co mi chtějí sdělit. Tyto obrázky jsem doma v klidu dokončila a napsala si i závěry, které mi pouť přinesla. Po pouti jsem zklidněná a více usměvavá, děkuji Jirko.

Jitka Macenauerová
učitelka na druhém stupni ZŠ

                                                                                                                                                                                                

Moje zhrnutie by bolo nasledovne.
Co sa mi velmi pacilo:
Spojenie s prirodou = prijemne, pokojne a prirodzene prostredie – pre mna idealne
Realne „zivotne“ situacie = nie len diskusia v kancelarii, ale silne zazitky na vlastnej kozi – zidenie z trasy, zaujimave stromy v lese, vodna nadrz a prechod na druhu stranu
Jirko, tvoja empatia a vnimavost = to je urcite velky benefit a pre mna extra prijemna vlastnost. Boli sme si v mnohych veciach dost podobni, takze som sa v tvojich nazoroch vedel velmi lahko najst
Silny moment na zaver = prechod tym priehradnym murom a koncept „zbavit sa tam toho, co uz nepotrebujem“ bol skvely zaver a velmi sa mi pacilo, ako to cele takto vyslo samo, bez toho, aby sme si to takto naplanovali 🙂 perfektna ukazka, ze ak clovek necha veci plynut same, tak casto ziska nieco nove, krasne, necakane a o to silnejsie
Co sa mi menej pacilo:
Koncept celodennej pute = prislo mi extremne narocne venovat sa cely den sam sebe 🙂 zamyslat sa nad svojimi vlastnostami, problemami, cielmi a diskutovat o nich…ale toto bude skor zase otazka mojho perfekcionizmu a snahy vytazit z toho dna maximum 🙂
Takze dakujem Jirko za skvely den, bolo to naozaj nieco vynimocne, na co asi nikdy nezabudnem a som velmi rad, ze sme to spolu podnikli!

Janko Koscelanský
management konzultant