Martin Krajča
(Psychoterapeut, psycholog a duchovní mentor)
Jsem psychoterapeut, psycholog a duchovní mentor, který se kromě klasické psychologie věnuje i transpersonální psychologii. Na Masarykové Univerzitě v Brně jsem vedl předmět Změněné stavy vědomí a nezvyklé prožitky. Praktickému studiu meditací, józe a tantře se věnuji již od roku 1998. Působím rovněž jako konzultant help linky Diabasis.cz.
Podle sociologů jsme si cílevědomě „odkouzlili svět“, zvětšili jsme důraz na racionální stránku života a tím jsme si do určité míry zkomplikovali tradičně osvědčenou cestu k sobě, do svého nitra.
Z našeho rozhovoru
V čem vidíte potenciál vzrůstajícího zájmu o zážitky změněného stavu vědomí?
Já vidím v tomto zájmu vzrůstající touhu lidí po naplnění jejich smyslu života. Tedy dosažení nejvyšších příček pyramidy potřeb Abrahama Maslowa, touhu po sebeaktualizaci. Kontaktu s něčím, co přesahuje naši fyzickou existenci. A dává jí hlubší smysl, než jen hmotné úspěchy jako dobrá práce, auto, manželka, milenka, děti a skvělé výsledky v koníčku…
Když jsi materiálně zabezpečený anebo prostě dosáhneš určité hmotné úrovně blahobytu, tak se začneš ptát, co dál. Zda má smysl chtít víc po materiální stránce, nebo větší ukojení základních smyslů. Tu cestu prošlapal už Buddha. Buddha byl princ z dobré rodiny, co se týká radostných prožitků hmoty měl zřejmě vše tehdy dosažitelné. Zároveň vnitřně tušil, že to vše samo o sobě ještě není nejvyšší meta. Později, když viděl osud a utrpení starých lidí, tak již věděl, že vše hmotné stejně jednou pomine a o vše přijde. Křesťanští mniši ve středověku si psali na ruce Memento mori – pamatuj na smrt. Chápu v těchto úvahách smrt nikoli jako něco nihilistického, ale prostě jen upozornění, že náš čas je limitovaný a člověk by si měl položit otázku, jestli tímto, čemu se dnes a denně věnuje, chce naplnit svůj život.
Myslím si, že paradoxně převládající a hojně praktikovaný materialismus západní společnosti přivedl zároveň mnoho lidí do bodu, kdy se sami od sebe začínají pídit po hlubším smyslu jejich existence. Prožívají zkušenost obdobnou, jako Buddha před tisíci lety. A právě skrze různé změněné stavy vědomí vedoucí k osobnímu růstu se můžete svého vlastního životního smyslu dotknout více. Bez ohledu na to, jestli se chcete vnímat jako věřící, nebo prostě budete chápat rozšířené stavy vašeho vědomí jako něco zcela přirozeného – přírodního, bez náboženského kontextu.
Zážitky blízké smrti
Jak člověka ovlivní zážitek blízký smrti? Změní ho nějako tento prožitek?
Nejčastější změna u osob s prožitkem NDE je vymizení strachu ze smrti a také velký důraz na žití v souladu s vnitřními duchovními principy.
Pro NDE je typická potřeba změnit dosavadní životní styl či pracovní, rodinný nebo společenský život, aby více rezonoval s novými duchovními principy a hodnotami.
Už jen když prožijete samostatný zážitek existence vědomí nezávisle na fyzickém těle –out-of-body experience – může vést k tomu, že člověk přehodnotí názor na materialismus a nějakým způsobem připustí víru v možnou existenci a vědomí po smrti těla. Co teprve, když během zážitku hovoříte o vašem dosavadním životě se strážným andělem anebo někým z vašich blízkých, kteří už jsou dávno po smrti.
O čem vypovídají tyto prožitky?
Diskuze mezi vědci řeší především zásadní otázku kognitivní vědy, zda vědomí může být nezávislé na fyzickém těle člověka a aktivitě jeho mozku. Tradiční lékařská věda zastává jasný názor, že to možné není. Jeden můj kolega, klinický psycholog, říkal: „Na neurologii denně vidím, že velké množství osobnostních charakteristik člověka přímo souvisí s činností mozku. Tedy v případě poškození určité části mozku se to taky negativně projeví na vašich vlastnostech či schopnostech. A pak se mi zdá, že člověk bez fungujícího mozku není nic než troska.“ Taková zkušenost zároveň nevylučuje teorii nezávislé existence vědomí na mozku.
Jak si tedy vysvětlujete nezávislost vědomí na mozku?
Dle této teorie je mozek chápán jako určitý přijímač „vědomí“, které existuje zcela někde jinde mimo fyzické tělo. Mozek je v tomto příkladu něco jako televizor, mobil (přijímač), který přijímá vnější vlny. Tyto vlny představují v této paralele vědomí. Mozek je dokáže zachytit a převést v něco smysluplného – vytvoří dojem naší individuality a osobnosti. Když poškodíte televizor, vlny zde budou dál existovat nezávisle na tom přístroji. To je základ teorie, kterou razí přední výzkumníci NDE, jako van Lommel z Belgie a já osobně se jako transpersonální psycholog k tomuto pojetí přikláním taky.
Celý rozhovor s Martinom Krajčom si můžete přečíst v sekci ROZHOVORY.